Žižka je prostě celebrita...
5 minut čtení
Nikdy neporažený
Letos uplynulo 600 let od bitvy na Vítkově, kde se vyznamenal Jan Žižka. Válečník, který spolu s Alexandrem Velikým nebo Attilou, patří k 7 nikdy neporažených vojevůdců v dějinách lidstva. Dokonce se může pochlubit ne jedním velkofilmem v dějinách české kinematografie, ale rovnou dvěma... Žižku bychom neměli glorifikovat, jak se nám snažila "vštípit" komunistická propaganda. Současně bychom ho neměli ani zatracovat.
Je třeba ho vnímat v kontextu doby, ve které žil. Ano, nic není černobílé a pramenům ze 14. a 15. století, nemůžeme bezmezně důvěřovat. Ostatně jako těm soudobým:-) Přece jenom se o to můžeme pokusit a udělat si vlastní názor...
V prvních letech svého života byl lapkou a očividně neměl žádné morální zábrany. Dokonce zabil a měl záznam v tehdejším rejstříku trestů. Zkrátka kradl, aby přežil. Je však třeba mít na paměti, že nešlo o lupiče v pravém slova smyslu, ale spíše o záškodníka. Během 14. a 15. století totiž zuřily v českých zemích války mezi šlechtici. Je tedy velmi pravděpodobné, že byl součástí lapkovské roty, která měla za úkol škodit Rožmberkům. Žižka měl vojenský talent a stal de facto žoldnéřem. Král Václav IV. ho spolu s ostatními lapky omilostnil, což souviselo s připravovaným tažením na pomoc polskému králi proti řádu německým rytířům.
Prostřednictvím bojů získal ztracenou čest a bohatství. Poté byl přijat do služeb Václava IV. a spolu s jeho manželkou Žofií Bavorskou začal navštěvovat kázání mistra Jana Husa. Po jeho mučednické smrti mohl zblízka sledovat radikalizaci společnosti...
Janu Žižkovi bylo tehdy více než 50 let a bezpochyby se začal obávat o svůj posmrtný život. Rozhodl se chránit myšlenku "Čtyř pražských artikulů" pomocí svého meče a stanul v čele husitského odporu, což bylo více než prozíravé. Jako spravedlivý vůdce a geniální stratég byl schopen usměrňovat nálady mezi husity a vzdorovat přesile. Poprvé se vyznamenal v bitvě u Sudoměře, kde čelil zhruba pětinásobné převaze. V té době již papež vyhlásil křížovou výpravu proti českým kacířům. Po bitvě u Sudoměře následovala Žižkova nejslavnější bitva, a to bitva na Vítkově od které letos uplynulo 600 let. Husitů bylo třikrát méně a stejně se dokázali ubránit. Taktika tzv. vozové hradby neměla konkurenci.
Nicméně střet na Vítkově skončil de facto nerozhodně, protože se Zikmund Lucemburský alias Liška ryšavá nechal v katedrále sv. Víta korunovat a pak vyklidil pozice, a to doslova. Husité a Jan Žižka však vyslali Zikmundovi a jeho spojencům, jasný vzkaz - musíte nás brát vážně. V roce 1421 zvítězil v bitvě u Kutné hory a král Zikmund si jen taktak zachránil život. Opustil české země a ukončil krvavé křižácké výpravy.
Stále fascinující
Každé další dobytí křesťanského města, posilovalo Žižkovu pověst schopného velitele, a to nejen v očích jeho nepřátel, ale v prvé řadě mezi jeho spolubojovníky. Přitom prý vinikal i nezištností. To vše zřejmě sehrálo významnou roli v letech 1422 až 1423, kdy došlo k rozkolu mezi husity. Žižka opustil Tábor a pomocí lsti se zmocnil Hradce Králové, které se nacházelo v rukou radikálního Diviše Bořka z Miletína.
Poprvé Žižka nejednal v souladu s rytířským kodexem - ztratil morální kredit a odvrátila se od něj kališnická šlechta, Praha i Tábor. Přesto je v bitvě u Strauchova dvora Žižkovy husité porazili.
Díky kopě grošů a Žižkově talentu odhadnout vlastní i soupeřovi schopnosti, se nakonec oba tábory v roce 1424 sjednotily. Ačkoli si v těch časech počínal velmi krutě a zanechal po sobě spoustu mrtvých, v rozhodujícím momentu přijal omluvu z úst pražské delegace. Už nic nebránilo tomu, aby mohli společně vyrazit na výpravu na Moravu. Tím se ovšem Žižkův příběh uzavírá, protože dne 11. října 1424 při obléhání Přibyslavi, umírá.
A tyto události předznamenaly budoucí směřování země. O 11 let později proběhla bitva u Lipan, ve které zvítězili umírnění husité s vojsky zemské hotovosti a české království bylo vrženo do po staletí trvajících náboženských sporů...
Jan Žižka je prostě celebrita a jako každá jiná celebrita vzbuzuje i dlouho po své smrti, vášně. I slavná osobnost je koneckonců jen člověkem. Všechny nás spojuje jen jedna věc, a to možnost volby. Měli bychom být posuzováni podle toho, jak jsme se zachovali v těch nejdůležitějších a nejtěžších okamžicích naší existence. Na otázku, zda Jan Žižka jako člověk obstál, si musí opravdu každý odpovědět sám.
V souvislosti s postavou Jana Žižky a přítomností, mě ale napadají jiné otázky... Koho považujete za současného Žižku? Nalezneme u nás nějakého politika, který je schopen přijímat nepopulární rozhodnutí? A dali byste mu svůj hlas? Nenapadá mě nikdo. Nikdo, kdo by se za žádných okolností nezpronevěřil svým ideálům pod příslibem tučné odměny. V současnosti nám bohužel vládnou psychopati a populisté. Osoby, které narozdíl od Žižky nemotivují duchovní záležitosti. Vždy myslí jen na svůj prospěch a slovo morálka je jim cizí. Lež a polopravdy se ve společnosti postupně stávají normou a lid je "připraven" na nástup autokratického až totalitního způsobu vládnutí...
Snad dojde k znovuzrození diskuze o Žižkovi, bez relativizace jeho života a dějin. Zároveň bude i takovým katalyzátorem "boje za pravdu" a víry, že má smysl vzdorovat, i když čelíte opravdové nebo domnělé přesile:-)
